Jakub Hustý (Kubrt) Z celé kapely má asi největší hudební vzdělání - počítáno na roky. Už od útlého dětství dřel své prsty hrou na klavír a výsledky jsou poznat. Když si občas stoupne za klávesy a se zarputilostí sobě vlastní do nich buší, je z něj rázem hvězda večera. Ale hraní nudných klavírních etud ho příliš neuspokojilo, a protože měl rád folkové písničky, tak se brzy naučil hrát také na kytaru a jako správný folkař nám hrával u táboráku. Na baskytaru se naučil hrát až na gymnáziu, kdy jsme poprvé začali hrát písničky Beatles. Měl k tomu nejlepší předpoklady, neboť doma našel starou baskytaru "Jolana" po tátovi, který také kdysi, ještě jako gymnazista, hrával bigbít. Svým civilním povoláním je lékař, tak si dejte všichni bacha, ať se mu nedostanete do spárů. Ale spíš než v ordinaci byste ho mohli potkat na divoké vodě a vězte, že s pádlem to umí možná ještě lépe než s basou (piv). A pokud byste si chtěli získat jeho přízeň, tak pozvání na dobré točené pivo nikdy neodmítne.
	Robert Orsáček (Robert W. Kraater) Na první pohled se může zdát, že je to Ringo Starr. Není to pravda. Ringo tolik nezpíval. Narozdíl od ostatních členů kapely, Robin nemá sice žádné hudební vzdělání, ale je to talent. Také jako jediný byl odjakživa tělem i duší rocker a je to na něm znát. Dokáže se do hudby vžít natolik, že zapomíná texty, a proto má vždy při sobě složku taháků, v níž stále něco hledá. Když jsme se poprvé potkali, říkal, že hraje na kytaru, ale klidně se naučí hrát na bicí. A tak se také stalo. Nejprve hrál na lepenkové krabice, které vyžebral v samoobsluze, a místo kopáku dupal do podlahy. Poté hrál na "krycí", což byl náš pracovní název pro staré Amatky, které jsme objevili ve školním krytu a které vypadaly, že již přežily několik náletů. Asi po půl roce našeho hraní si pořídil první vlastní sadu (již ojetou) a dnes už pěkně válí na bicí značky Pearl. V civilu je ropným magnátem a hrou na bicí si občas vybíjí vztek na své zaměstnance. Je milovníkem rychlých a silných vozů, a proto ho v šalině či autobusu jen těžko potkáte. Však z počátku také často přispíval na platy dopravních policistů.
	Pavel Rovnaník (Pauli) Zdá se vám zádumčivý? Ne - to je jenom velké soustředění, neboť v kapele ovládá největší počet nástrojů a někdy i všechny současně (a umí hrát i na nervy). Pomocí svých kláves zahraje smyčcový nebo žesťový orchestr a tedy i to, co by se zdálo ve čtyřech zcela nemožné. V pěti letech mu řekli, že nemá hudební sluch a muzikant z něj nebude. V devíti letech se však naučil hrát na klávesovou foukací harmoniku, a tím vše začalo. Pak postupně začal hrát také na akordeon, kytaru, flétnu a nakonec i na klávesy. Tím však výčet nekončí. Občas si s Jakubem vymění místo a vezme do ruky i basu. Jeho hlas je vytrénovaný ze sedmiletého působení v pěveckém sboru. Svou hudební kariéru začal psaním folkových písniček, ale velmi záhy objevil nekonečné možnosti a krásy rockové hudby. Jeho nejoblíbenější kapelou jsou britští Jethro Tull. Mimo prkna, která znamenají svět, byste jej mohli zastihnout nejčastěji v laboratoři, kde se zatím zcela oddává vědě. V zajetí betonových trámců a přístrojů se snaží vybádat nové poznatky v oboru stavební chemie. Je také vášnivým cyklistou a pokud by se vám zdálo, že se vám před očima mihla postava v dresu na modrém silničním kole, tak je to právě on. Pokud byste se chtěli o něm dozvědět více, tak si nalaďte jeho osobní stránku na frekvenci http://www.theglassonion.cz/pauli.
	Marcel Schüller (Majk) Kytarový démon - tak zní jeho přezdívka. Kytaru vzal poprvé do ruky ve 13 letech, ale od té doby ji už nepustil. Pokud mu ji dáte do ruky, zaručeně ho od ní už neodtrhnete. Ke hře na kytaru ho přivedl Jakub a stejně jako on začínal také hraním folkových písniček u táboráku. Sám také písničky skládal a s Pavlem kdysi tvořili studentské folkové duo (jo, to byly časy). Dnes se však již zcela oddává podrobnému studiu skladeb z dílny Lennon&McCartney. Byl první, kdo nás k této hudbě přivedl. Doma našel po rodičích starou desku s největšími peckami od Beatles, které ho natolik uchvátily, že už téměř nic jiného neposlouchá. Od malička také zpíval v různých pěveckých sborech, což lze ocenit hlavně u náročných vícehlasých skladeb. Rovněž ovládá hru na foukací harmoniku a mandolínu. Je druhým lékařem v kapele, takže je o nás po fyzické stránce velmi dobře postaráno. Kromě toho, že se věnuje se vědeckému bádání, je také pediatrem v dětské nemocnici (tak pozor na vaše děti). Když náhodou nemá v ruce zrovna kytaru, tak má buď pádlo anebo visí někde na skále připevněn na laně jako návnada pro Yettiho.
	Filip Hustý (Fidla) Šedá eminence v pozadí - může za to, že nás na koncertech slyšíte. Kdysi hrával na klavír, ale dnes se cítí lépe u svých hejblátek a knoflíků za mixážním pultem. Ke zvučení se dostal dočista náhodou. Jednou, když bloudil po sále, ho někdo zatlačil až za mixpult a zalíbilo se mu to natolik, že už tam zůstal. Občas si ale zavzpomíná na svá hudebnická léta a pošle nám pro dokonalost nějaký ten zvuk. Je věčně nespokojený a opájí se decibely, kterými vládne. Je to však rovněž velký koumák i úspěšný řešitel všeho, nač si vzpomenete, a v této disciplíně se s ním může měřit snad jen Jakub. Asi v tom budou nějaké geny. Povoláním je stavební inženýr a kdybyste potřebovali na zahradě postavit most, můžete se na něj s důvěrou obrátit. Platit si nechává v podobě plných pivních půllitrů, a když se napije, tak často říká, že "je něžná".
TOP